Motto

I ten nejsilnější protivítr se jednou otočí a napne ty správné plachty.

PATRIOT - č. 3

Rozhovor pro časopis PATRIOT - č. 3 - duben 2005
David Uličník.
Valjean 21. století je uličníkem na druhou
Kdo ještě nezná jméno elitního českého muzikálového zpěváka Davida Uličníka (33), pozná ho z následujícího povídání či ze stránek www.davidulicnik.cz, kdo už Davida zná a ví, že aktuálně je k vidění v Bídnících, Miss Saigon, West Side Story či v Galileovi (nyní na Slovensku), že je členem 4TETu a mj. jezdí jako host koncerty Heleny Vondráčkové, ten je jistě již v tuto chvíli připoután k následující dvoustraně... Dámy a pánové, představujeme vám jeden z nejrozsáhlejších a bez přehánění i nejdokonalejších mužských hlasů v naší zemi!

Možná to bude znít - zvlášť na úvod - docela lacině, ale nedá mi to se nezeptat, zda byl nebo je David Uličník skutečně uličník? Nebo jste naopak hodným chlapcem z Moravy, kterým se zdáte být na první pohled?
(Nelíčený úsměv na úvod) ... No rozhodně jsem uličník na druhou. Že bych byl hodný hošík z Moravy si skutečně nemyslím a uličník uvnitř určitě je! Zkuste se někdy zajít podívat na vystoupení mé kapely Úplně rovný banán a pochopíte… Tam se ten „druhý uličník“ vždy ujme kormidla a to je opravdový blázinec!

A jak je to v hudbě?
Už jsem zkoušel zpívat ledacos. Začínal jsem s rockem a bigbeatem, s kytarou jsem zpíval folk a lidovky, dostal jsem se až k muzikálu. Postupně se mi začala otvírat cesta k jazzu... a na konzervatoři - na "Ježkárně" - jsem s profesorem Klezlou z cvičných důvodů zpíval i klasické árie. Je skvělé, že jsem si tohle všechno mohl vyzkoušel! Mám teď z čeho čerpat pro svůj debutový sólový projekt, ke kterému již natáčíme první demosnímky, a mám jasněji kam se bude ubírat.

???
Nechci říct, že by to byl mišmaš všeho, ale vyvíjí se to jako projekt „mezi proudy.“ Zvuky klasických nástrojů „znásilňujeme“ zvuky elektronickými(digitálními či analogovými) a chvílemi i rockovou rytmiku. Samozřejmě je to práce velmi citlivá, plná prolínání různých barev a nálad… Na tomto projektu se se mnou autorsky podílí známé České klarinetové kvarteto a talentovaný muzikant a skladatel Martin Šebestík.

Padl název České klarinetové kvarteto. Vy občas zpíváte s Radkou Fišarovou, budou na debutu i duety?
Duet se určitě objeví! Zatím sice ještě připravený není a máme jen jakousi vizi, ale určitě se na desce objeví a Radka by v něm měla figurovat.

Sedíme v kubánském baru, dá se tam očekávat ještě nějaký podíl samby nebo latina vůbec?
Nemyslím si. Do tohoto proudu plout nehodláme. Projekt má pracovní název Hladina zvlněná a je to vlastně hudební ztvárnění snů v jejich rozmanitých barvách a náladách. Je to vlastně taková má zpověď, takže to rozhodně nebude ospalé, jelikož můj život ospalý rozhodně není (úsměv)!

Že na albu objevíme i jazzový vliv 4TETu Jiřího Korna, jehož jste zakládajícím členem, je patrně nasnadě, ale dá se očekávat i podíl Úplně rovného banánu?
Nemyslím si! Banán, to je protipól jakéhokoli vážného projektu, jako absolutní hudební, textová, jevištní i pěvecká nadsázka a recese. S Banánem začínáme do našich vystoupení zapojovat i divadelní scénky, natáčíme úplně nové videoprojekce…
Pokud jde o 4TET, tady se jistý vliv očekávat dá. Se 4TETem sice zpíváme hlavně popové písničky a rockové balady v „novém kabátě“, tedy Jirka Škorpík vše velmi dobře aranžérsky upravuje, že to místy zní až jazzově, ale jazzem bych to nenazýval.

Zmínil jste, že album má být vlastní zpovědí. Řešil jste už ale komu má být ta zpověď určena? I když v rámci projektu Česko hledá SuperStar jsme svědky toho, že diváci hledají spíš nějakého rebela, který Nově navzdory obohatí naši hudební branži něčím novým, takže teoreticky vzato by tady poptávka po něčem takovém být mohla, ale na druhou stranu vy už nevypadáte jako Sámer Issa a potom, a to je hlavní, právě proto, že programově zůstáváte mimo novácké kolotoče, jde o to, aby se někdo, nějaká nemainstreemová cílová skupina, o tom, co chystáte, vůbec dozvěděla...
Českému publiku není téměř nic nového předkládáno a není tedy ani zvyklé něco nového přijímat. Hudba je bohužel stále více vnímána pouze jako zvuková kulisa. To ale pro muzikanta nesmí automaticky znamenat, že přistoupí na tuto hru a bude dělat jen „instantní“ komerci! Každý kdo nechce zviditelnit svou osobu, ale svou práci na tohle u nás naráží dost tvrdě. Přesto si myslím, že má smysl dělat naplno a kvalitně svou práci a že se k těm správným uším dříve či později dostane!

Právě, když vystupujete v klubech s kapelou a nebo v chrámech s klasickými hudebníky, tak vás asi z něčeho podobného ani nelze podezřívat..., vy ale potenciálního vydavatele a producenta budete muset přesvědčit o tom, že si takové CD někdo koupí!
Kdybychom s celým týmem nevěřili, že ta muzika bude někoho zajímat a někoho osloví, tak to neděláme! Netoužíme po zviditelnění vlastního ega! Chceme jen svou práci poslat lidem... Hudba musí v člověku vzbuzovat především příjemno a to je naším cílem. Tři vydavatelé už projevili o tento náš projekt zájem a v současnosti začínají probíhat jednání, takže obavy tohoto formátu nemám.

Tak odjinud. Jaká je cesta muzikálovou branží od prvopočátků až k absolutní metě zvané Jean Valjean?
Je to zvláštní, ale k muzikálu jsem se dostal úplnou náhodou. Tehdy jsem jezdil z Kroměříže do Prahy na hodiny zpěvu k Pavle Forstové do rockové školy Come to Jam. A na jedné té hodině se objevil nenápadný človíček, který Pavlu přišel pozvat na konkurz na muzikál Vlasy. Pavla si vzala noty a zeptala se mě: Hele, nechceš tam zajít taky? Nejdřív jsem váhal, ale nebylo co ztratit, tak proč to nezkusit. No a dneska jsem moc rád (milý úsměv). Prosadit se v muzikálovém světě, nebylo ale vůbec snadné! Tady je těch čekajících "vlků" hodně, a to, že člověk dobře zpívá, ale nemá zvučné jméno, je pro český šoubyznys strašně málo a řekl bych, že to málokoho zajímá. Já za své první větší šance vděčím muzikálu Kleopatra (role Octaviana a Marka Antonia) a pak doktoru Janečkovi (Bídníci - Valjean, Miss Saigon - John).

A jak si vás našli?
Samozřejmě přes konkurzy, já nikdy žádnou tlačenku neměl.

Což je v případě Valjeana - vzhledem k věkovému rozpětí této role, milé překvapení. Vy jste však nejen nezklamal, ale dokonce už v počátcích jste byl odměněn tím, že jste dostal druhou premiéru a dnes se nejen odborníci shodují na tom, že právě váš Valjean je svým způsobem mimořádný, neopakovatelný. Nemálo z nich se nebojí říci, že je jasně nejlepší. Jak těžké bylo tohle dokázat, vcítit se ve vašem věku do tak silného partu?
Samozřejmě, že Valjean je největší rolí mého života a já to vzal jako obrovskou výzvu! Sžíval jsem se s ním čtyři měsíce a celou tu dobu jsem se snažit myslet jako ten starší pán pohnutého osudu. Já vstával už jako Valjean a jako Valjean usínal. Pro mne bylo nemyslitelné žít civilním životem Davida Uličníka a jen během zkoušek si začít hrát na Valjeana! Myslím si, že tahle zkušenost mě posunula divadelně o hodně velký kus cesty.

Co upřednostňujete v muzikálu? Zpěv nebo herectví? Tancoval jste ve Vlasech i Starcích na chmelu, ale přece jen to nepatří k vašim stěžejním přednostem...
Na muzikálovém divadle je krásná právě ta neoddělitelnost zpěvu a herectví a jedno bez druhého nejde, nebo resp. u některých protagonistů je vidět, že to jde, ale nemělo by (srdečný smích), tanec však přenechávám těm, co ho umí... Divadlo a vystupování v něm, mě navíc obohatilo pro mou kapelu. Najednou si daleko víc užívám koncertní vystupování a daleko víc se odvážu.

Čím se zabýváte ve volném čase, pakliže ho někdy máte?
Hudbou. Nějak to bez ní prostě nezvládám a víc než pár dní nejsem schopný bez hudby vydržet…

Takže koukám vše při starém. Jinak, čím se zabýváte, pokud se nezabýváte hudbou?
Mám ještě jeden úlet, a to jsou rychlá auta.

A to tenhle časopis určitě bude velmi zajímat...
V mých 11 letech mě soused vzal do Brna na Velkou cenu automobilů. To byl pro mě samozřejmě úžasný zážitek a ačkoli tenkrát vyhrál Jaguár, já si tam zamiloval vůz na druhém místě - BMW 635 CSi. Tohle auto mě natolik uchvátilo, že jsem začal vyhledával všechny možné článečky, vystřihoval si fotky a bavorákům doslova propadnul. Ta láska mi vydržela dodnes - dneska už mám čtvrtého bavoráka a pořád si to užívám.
Kolikrát jste byl v Mnichově?

Ještě jsem tam nebyl, ale rozhodně s tím musím něco udělat a plánuju to v nejbližší době! Nestíhám…! Vloni jsem jediný svůj volný týden, strávil úplně sám na chalupě v Krušných horách, kde jsem se potuloval, jezdil na kole a opravdu se poflakoval - bez televize, bez civilizace… A dá se říct, že mi nic nechybělo - kromě hudby. Po čtyřech dnech jsem se musel zavřít v koupelně a zpívat si!

A co jste si zpíval?
Lidové písničky.

Jak dlouho byste to ale takhle sám vydržel? Je mi jasné, že máte spoustu přátel, kolegů atd., ale...
Rozumím - já si tou samotou právě kompenzuju to obrovské množství lidí, mezi kterými se denně pohybuju. Ale docela si dovedu představit někoho, s kým bych svou samotu mohl sdílet! Řečeno aspoň přibližně inzerátovými slovy pana Lasici: Hledám někoho, s kým bych mohl mlčet...

Takže je něco, co vás kromě hudby a bavoráků dokáže rozpálit?
Samozřejmě! Ženský element určitě! (a srdečný úsměv na závěr).
Roman Janouch
Foto: Martin J. Polák
-------------
FAKTA

Oblíbené jídlo: Mořské „příšery“,lososa a ryby všeobecně a miluju japonskou kuchyni – třeba takové suši.
Oblíbený nápoj (kromě bavoráku): Víno. Ale dobré víno! Nejvíc kupuji Francouzská, nebo španělská, taky jihoamerická, jihoafrická...
Oblíbená barva: To je těžké - barvu volím podle nálady.
Oblíbené zvíře: Pes
Oblíbený zpěvák, zpěvačka: Freddie Mercury, Prince
Oblíbený herec, herečka: Jack Nicholson
Oblíbený sportovec: Velice, velice obdivuju Romana Šebrleho - naprosto se skláním!
Oblíbená země (kromě Bavoří): Já myslím, že ČR - vždyť tady žiju.
Oblíbené číslo: Trojka [zpět]
Created by SOVA NET : Webdesign | Optimalizace pro vyhledávače | Redakční systém